davidkozak

Posts Tagged ‘Pojištění’

Klienti zkrachovalých cestovek si na peníze počkají nejméně půl roku

In Jen tak... on 27. 07. 2007 at 07:21

Osud klientů zkrachovalé cestovní kanceláře může být dobrý, špatný a nebo také ještě mnohem, mnohem horší. Záleží na tom, jestli v době vyhlášení bankrotu už na dovolené byli a nebo se na odjezd teprve připravovali…

Aktuální případ bankrotu cestovní kanceláře FBSK 1907, která zájezdy nabízela pod značkami I‛m travelling a DETUR, nejen že všem cestování chtivým lidem připomněl, jak velké problémy může krach cestovky způsobit, ale „vyplul“ díky němu na povrch také problém, o kterém se v souvislosti se Smluvním pojištěním záruky pro případ úpadku CK zatím příliš nemluvilo: Kdo zaplatí odškodnění klientům, kteří na dovolenou odjeli, ale pobyt si museli na místě znovu zaplatit ze svého?

Podle České pojišťovny, u které byla společnost FBSK 1907 pojištěna, mají nárok na výplatu odškodného pouze klienti, kteří měli problémy teprve po vyhlášení bankrotu (k tomu došlo v úterý 24. 7.). Zákazníci, kteří si platili ubytování v hotelích ze svého by tak na odškodnění v rámci pojistné události (krachu) nárok neměli.

S tím ale nesouhlasí mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura. I neplnění smlouvy z důvodu následného úpadku je podle jeho názoru pojistnou událostí.

V relativně nejlepší situaci jsou tak lidé, kteří v době krachu cestovky byli na dovolené, za kterou touroperátor zaplatil. Pojišťovna totiž k jejich repatriaci do Česka využívá kapacity v charterových letech, které měla cestovka nasmlouvané dlouho dopředu a oni tak své dovolené ukončí v řádných termínech. Tím pádem je krach cestovky prakticky nepostihne.

Výrazně hůř na tom jsou klienti, kteří na dovolenou neodjeli. Ti si totiž na odškodnění musí počkat minimálně šest měsíců („Lhůtu je třeba zachovat proto, aby byl limit finančních prostředků určených na pojištění spravedlivě a transparentně rozdělen mezi všechny klienty,“ řekl Bálek (mluvčí pojišťovny).) a navíc nevědí, zda dostanou zpátky všechny peníze, které za dovolenou zaplatili.

Podle zákona musí mít každá cestovních kancelář pojištěno alespoň 30 procent z celkové hodnoty všech nasmlouvaných služeb.

Mluvčí pojišťovny sice vyjádřil naději, že postižení klienti své peníze skutečně dostanou. Všechno ale záleží na tom, kolik klientů bude mít na odškodnění nárok…

Protože I‛m travelling patřila k větším CK a ročně vozila na dovolenou téměř 20.000 lidí, dá se podle odborníků očekávat, že počty zklamaných klientů půjdou do tisíců.

Jak nakonec celá „kauza“ dopadne bude jasné nejdříve ze půl roku. Možná ale bude všechno trvat ještě mnohem déle. Své nároky totiž budou chtít zcela jistě uplatnit i klienti, kteří sice na dovolenou odjeli, ale museli si ze svého znovu zaplatit služby, které cestovka hoteliérům neuhradila. Na konečný verdikt si tak možná počkáme ještě hodně dlouho…

Související odkazy

– Rady pro klienty CK I‛m travelling a DETUR (Česká pojišťovna)
– Česká pojišťovna
– Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Technorati Tags: ,

del.icio.us Digg Facebook Google

Pojišťovny klamou v reklamě, ale podle zákona

In Reklama a marketing on 16. 01. 2007 at 15:17

V reklamách na životní pojištění se podle Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) objevují nepravdivé údaje. Podle zákona je ale všechno v pořádku. Klamavou reklamu je totiž možné podle zákona o regulaci reklamy postihnout nejdéle do tří let, a to je doba, na kterou nemá ani smysl životním pojištění uzavírat.

Pojišťovny při propagaci kapitálového nebo investičního životního pojištění často jako argument využívají vysoké zhodnocení vložených finančních prostředků (v minulém období). Klientům tak naznačují, že jejich produkt nenabízí jen dobré krytí rizik, ale i zhodnocení peněz. Skutečné výsledky se ale ve valné většině případů od těch, kterými pojišťovny argumentovaly, výrazně liší.

Téma klamání zákazníků je rozebráno v článku Lidem vadí nízké výnosy pojistek (Deník, Jaroslav Lenert – 16.1.2007), který vychází z informací Sdružení obrany spotřebitelů. Jak z článku vyplývá, hlavním tématem diskuse mezi SOS a pojišťovnami, potažmo zákonodárci je doba, po které už nemůže být inzerent postižen za klamavou reklamu. Ta je totiž v současné době zákonem o regulaci reklamy (zák. č. 138/2002 Sb.) stanovena na tři roky.

Pojišťovny, které často v reklamě na životní pojištění argumentují zhodnocením ve výši deseti i více procent, toto ustanovení zákona využívají. Jen málokterý klient v průběhu pojistného období sleduje skutečnou výši zhodnocení vložených investic a v okamžiku, kdy dojde na výplatu už je pozdě. Od okamžiku zveřejnění reklamy totiž uplynuly zcela jistě více než tři roky.

„Chyba klientů,“ řeknete si možná. A samozřejmě máte plnou pravdu. Své investice by si měl každý hlídat. Jenže… Pokud se upřímně zamyslíme, většina z nás zjistí, že se tímhle pravidlem řídí jen někdy. Znáte to – času je málo a musí se toho stihnout tolik.

Je jasné, že hlavní potíž se skrývá v příliš benevolentním zákoně. Regulovat reklamu – zvláště klamavou – je bezesporu nutné. Podle mého názoru by stačilo jediné. Když už se na podobnou chybu, která ovlivňuje rozhodování stovek nebo možná i tisíců klientů životních pojišťoven, přijde, mělo by se udělat všechno proto, aby rychle zmizela. Vždyť prodloužit dobu, po kterou mohou být firmy potrestány za klamavou reklamu přece není tak těžké. A navíc – je to klamavá reklama, a za tu by měli být viníci trestáni.

Technorati Tags: ,

del.icio.us Digg Facebook Google