Kateřina Neumannová svými úspěchy proslavila nejen sebe, ale také Českou republiku. Teď, když skončila s aktivní sportovní kariérou, dostává určitě celou řadu nabídek na spolupráci. Rozhodla se přijmout post prezidentky organizačního výboru mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009. Bohužel, řada spolupracovníků odvolaného šéfa výboru novou situaci neunesla a rozhodli se odejít. Na tom by nebylo nic divného. Oni ale odmítají s novou šéfkou jakkokliv komunikovat…

Zlomyslnost, výsměch a víra, že její snaha nemá naději neúspěch. Tak přesně toho se dočkala Kateřina Neumannová jako nová prezidentka organizačního výboru lyžařského šampionátu v Liberci (www.liberec2009.com). A kdo že se k ní takhle choval? No přece spolupracovníci bývalého šéfa Romana Kumpošta. Na jeho odvolání zareagovali hromadným odchodem z výboru a zřejmě pro svůj dobrý pocit si před novináři na adresu nové prezidentky ještě přisadili…

„I když se podaří mistrovství uspořádat, bude to silně komplikované. Myslím si totiž, že v Česku není v současné době pohromadě zkušenější a kompaktnější tým, než který jsme měli my.“

Že by se nová šéfka organizátorů předem hájila pro případ, že se jí nepodaří krizi přípravy zvládnout? Ale vůbec ne. Tato slova pronesla před novináři bývalá mluvčí organizačního výboru Lenka Vrátná, která jako jedna z mála odcházejících členů byla ochotná s médii komunikovat.

Rozhoduje ten, kdo dává peníze

Tlak na výměnu šéfa organizačního výboru šampionátu vyvíjelo především Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (www.msmt.cz).

„Současné složení výboru, respektive jeho prezident Roman Kumpošt, nás nenaplňují důvěrou,“ řekl například náměstek ministryně školství Jaromír Soukup.

Oficiálním důvodem přitom byl požadavek na větší kontrolu nad tokem peněz, které na přípravu mistrovství ministerstvo poskytne. Přitom bez nich příprava už nějaký čas nabírala skluz. Ministerstvo bylo ochotné slíbených 700 milionů korun uvolnit, ale tento krok podmiňovalo výměnou prezidenta. Na jeho obranu je třeba říct, že Kumpošt měl podporu jak většiny členů organizačního výboru, tak zástupců Libereckého kraje (www.kraj-lbc.cz).

Podle Romana Kumpošta byly navíc argumenty ministerstva nesmyslné. Organizační výbor totiž o penězích, kterými ministerstvo na budování sportovišť a přípravu mistrovství přispěje, rozhodovat nemůže. Alespoň to tvrdí bývalý prezident organizačního výboru, který na tiskové konferenci prohlásil: „Prostředky, o nichž se teď tolik diskutuje, uvolňuje vláda ze státního rozpočtu přímo Statutárnímu městu Liberec.“

Na čí straně je skutečně pravda se asi nikdy nedozvíme. Jako ve většině podobných případů pravděpodobně nemá úplně čisté svědomí ani jeden z aktérů. A tak nakonec zvítězil ten, kdo platí… Bohužel, hlavním prohrávajícím je zdravý rozum. Jak jinak by se dalo nazvat to, co po – mimochodem všemi očekávaném – odvolání šéfa výboru nastalo.

Nejen, že z organizačního výboru po odvolání Kumpošta odešlo deset klíčových manažerů a několik dalších důležitých lidí, ale podle článku Neumannová: Nepředali mi ani klíče (iDNES.cz, Tomáš Macek – 28. 7. 2007) tito lidé odmítají s Kateřinou Neumannovou komunikovat.

„Hlavně mě mrzelo, že se nedostavil nikdo, kdo by mi předal smlouvy a klíče. Nikdo z lidí, kteří včera rozvázali s organizačním výborem pracovní smlouvy,“ postěžovala si Neumannová v rozhovoru.

Překážím? Tak mě odvolejte

Reakce bývalých členů organizačního výboru nejenže zavání otevřeným vydíráním, ale pro nezainteresované pozorovatele by mohla i potvrzovat argumentaci ministerských úředníků, kteří jako důvod k odvolání Romana Kumpošta uváděli neprůhledné hospodaření s finančními prostředky.

Pokud totiž bývalý prezident výboru myslel výzvu, kterou před nějakým časem sám pronesl na tiskové konferenci („Jestli jsem já tou překážkou, proč ministerstvo neposlalo zbytek peněz, tak ať mě valná hromada odvolá.“), opravdu vážně, neměl by se událostem následujícím tolik divit. Vždyť členové výkonného výboru, kteří na valné hromadě Kumpošta svými hlasy odvolali, reagovali přesně tak, jak si přál…

Podle něj šlo ale o bezprecedentní zásah státu a politiky do činnosti občanského sdružení. Dokonce připravuje právní kroky, kterými by chtěl na nastálou situaci reagovat.

Jenže problém ve skutečnosti možná bude někde jinde. Příprava a organizace mistrovství světa by měla stát až 2 miliardy korun, z nichž nemalou část poskytne stát. A ten má zcela jistě plné právo kontrolovat, kam a jakým způsobem peníze ze státního rozpočtu potečou.

Ano, je možné, že za dosazením Kateřiny Neumannové stál lobbying lidí, kteří se na šampionátu chtějí přiživit. Stejně dobře je ale možné, že instalace nové prezidentky zhatila plány bývalého managementu organizačního výboru a ti už proto nemají důvod v něm dále setrvávat. Navíc mají přípravné práce nemalé zpoždění a kdyby se nakonec nepodařilo dokončit potřebné práce včas, tito lidé si „umyjí ruce“ a nepochybně podrobí nový výbor nekonečné kritice.

Útěk bez boje

Špičkoví manažeři si po svém nástupu zpravidla ve stávajícím týmu vyberou ty spolupracovníky, které považují za perspektivní a ostatní nahradí „svými“ lidmi. Neumannová nic takového udělat nemůže. Lidé, kteří dosud nesli odpovědnost za klíčové oblasti, z organizačního výboru utekli. Bez toho, aby dali nové šéfce šanci obhájit své názory.

To ale není zrovna běžné chování odpovědných lidí. Vyjádřit loajalitu (možná nespravedlivě) odvolanému šéfovi je sice správné, ale odejít od rozdělané práce a na odchodu ještě vykřikovat: „To jsme zvědaví, jak si bez nás poradí,“ není právě slušné a už vůbec to nesvědčí o kvalitě takových manažerů. Pokud totiž chtějí, aby se šampionát uskutečnil, měli by prokázat aspoň tolik slušnosti, že svým následovníkům předají vše tak, aby mohli navázat na jejich práci.

Jasně, pokud se podaří všechno dokončit v termínech (které jsou mimochodem opravdu tvrdé) a šampionát bude úspěšný, ovace sklidí ti, kteří budou u vlády a na bývalé členy výboru si pravděpodobně nikdo ani nevzpomene. Tím by se ale lidé, kterým jde především o sport, vůbec nezatěžovali…

Sláva vítězům, čest poraženým?

Sledovat další vývoj „kauzy“ organizační výbor mistrovství světa v klasickém lyžování Liberec 2009 bude jistě zajímavé a přínosné. Poměrně brzy se totiž s velkou pravděpodobností u
káže, jaké pohnutky ve skutečnosti stály za hromadným exodem manažerů a dalších členů přípravného výboru po odvolání Romana Kumpošta.

Netroufám si odhadovat, jak celá záležitost dopadne. Někteří lidé možná po čase zjistí, že své rozhodnutí zbytečně uspěchali a do výboru se tiše vrátí. Jiní se naopak budou připravovat na triumfální návrat, který nastane, pokud se přípravné práce nepodaří dokončit včas (bez ohledu na to, jaký podíl na případném nezdaru mají oni sami).

Proběhne šampionát v Liberci a nebo ho FIS (www.fis-ski.com) nakonec bude nucen přesunout jinam? Netuším. Vím jediné – Kateřině Neumannové vůbec nezávidím a z celého srdce jí přeju, aby uspěla. Ne snad proto, že bych fandil jedné či druhé straně sporu. Jen se mi nelíbí zákeřné chování bývalých členů organizačního výboru, kteří když hračku nemohou mít pro sebe, tak ji raději zadupou do země, aby náhodou nepotěšila někoho jiného.

„Mohli jsme pro vás sestavit normální vládu. A krásnou! Ale my jsme řekli: Ne…“ Možná jste tuto parodii reklamy společnosti Vodafone někde viděli také. A dost možná jste si také řekli, jak tenhle vtípek přesně vystihuje českou politickou situaci. A nejen ji… Bohužel, dokonale také vystihuje přístup, se kterým současná politická garnitura přistupuje ke svým voličům – tedy k nám.

Nikdy nekončící vzájemný boj politických stran i samotných politiků je běžnou součástí života všech demokratických zemí. Každý se snaží prosadit svou a na hledání kompromisů jsou ochotní přistoupit teprve v okamžiku, kdy všechny ostatní možnosti selžou.

Přes všechny rozpory se ale politici – alespoň zpravidla – snaží vždy dodržovat alespoň základní pravidla „boje“. Výjimky se samozřejmě najdou. Obvykle ale zvítězí zdravý rozum.

Jsou ale situace, kdy i zdravý rozum selhává. Zvláště v okamžiku, kdy hlavní roli začne hrát uražená mužská či ženská ješitnost. S pocitem, že nám někdo ublížil, se těžko vyrovnáváme všichni. A když je někdo přesvědčen o své nenahraditelnosti a dokonalosti, prohru vydýchat nedokáže.

Přesně o tom je současná česká politická situace. Jeden politik, místo aby chlapsky uznal svou porážku a umožnil tak svému úspěšnějšímu soupeři znemožnit se, bude raději škodit. Ví totiž, že druhá strana raději ustoupí.

Místo, aby souhlasil s vypsáním předčasných voleb, tedy opakováním přímého souboje, raději volí rány pod pás. Mnozí lidé je klidně přehlédnou. Někteří ho dokonce budou pasovat na statečného reka, který nepodlehl a škodil, dokud to šlo. Zákeřnost a neférovost se totiž v našich zeměpisných šířkách odpouštějí mnohem rychleji, než férová a čestná prohra.

Ano, politici pro nás už dávno mohli sestavit krásnou a především funkční vládu. Místo toho se ale raději zakopali na svých pozicích a čekají, kdo první podlehne všeobecnému tlaku – a ustoupí.

Z poraženého se tak snadno může stát vítěz. Sice ne zrovna férovým způsobem, ale kdo se na něco takového ohlíží. Dějiny si nepamatují, za jakých okolností vítězové své vavříny získaly. To není až tak podstatné. Pamatují si ale jejich jména. A zapsat se do dějin chce skoro každý. Někomu stačí, když ví, že na něj budou v dobrém vzpomínat jeho nejbližší, jiný potřebuje širší publikum.

A co my, voliči? Nic! Na nás totiž vůbec nezáleží. Ani jedné, ani druhé straně. Důležité jsou pouze zájmy úzké skupiny lidí, kteří „mají vliv“ a rozhodují o bytí či nebytí „hrdinů“. Snad se to časem změní.

Vládu jsme podle optimistických předpovědí měli mít do Mikuláše. To už asi nestihneme. Tedy pokud nepoužijeme klasickou odpověď: „Nikdo neřekl do Mikuláše kterého roku…“

Držme si palce – blíží se konec roku a protože vláda v brzké době asi nevznikne, může se snadno stát, že do dějin se nezapíší jen dva „kohouti“, kteří se nemohou dohodnout, jak si rozdělí jedno nevelké smetiště, ale celý národ – národ, který nedokázal svým politikům říct: „A dost!“

Psáno pro server Tachov.cz.i{content: normal !important}

A je to tady zase. Před pár dny jsme odtrhli předposlední list kalendáře a rychlostí blesku se blíží konec roku. Přichází čas bilancování, ale také plánování. A také čas vánoc. Příležitost sejít se s našimi blízkými a šance udělat radost všem, které máme rádi.

Vánoce „vtrhly“ do našich životů už před nějakou dobou. Ale teprve se začátkem prosince přichází opravdová a nefalšovaná vánoční atmosféra. Města jsou ozářená slavnostní výzdobou a ze všech výloh na nás útočí výhodné a ještě výhodnější vánoční nabídky.

Jediné, co letos předvánoční atmosféru trochu ruší, je počasí. Teploty spíše podzimní, po sněhu ani památky. Jinak ale zůstává vše při starém… Tradice jsou tradice a i v dnešní hektické době si většina z nás nenechá ujít jednu z mála příležitostí užít si konec roku tak, jak si to pamatujeme z dětství.

Vánoce jsou ideální příležitostí k vylepšení mezilidských vztahů. Romantika, která se s nejkrásnějšími svátky roku pojí, působí snad na každého. I s mnoha „tvrďáky“ dokážou „zamávat“ způsobem, který by si nikdy dobrovolně nepřiznali.

Prosinec je vůbec zvláštní měsíc. I když se na první pohled od svých jedenácti starších „bratříčků“ příliš neliší, má – tedy alespoň pro mne – příchuť něčeho mimořádného. Trochu nostalgického, ale přesto milého a příjemného. Možná to způsobuje očekávání, co nového přinese přicházející nový rok. Snad i zvláštní atmosféra, která zejména v podvečer doslova tryská ze slavnostně vyzdobených ulic.

Prostě je to tady a nic na tom nezměníme. Takže neváhejte a užívejte si… Další příležitost budete mít zase až za rok.

Psáno pro server Tachov.cz