Manažeři firem se stále častěji ohánějí krizí v okamžiku, kdy zaměstnancům nějakým způsobem krátí jejich benefity. A nemusí jít jen o neomezené používání mobilů pro soukromé účely či jiné, de facto zbytné výhody. Sám jsem se setkal se situací, kdy firma, která svým zaměstnancům v kancelářích nabízela veškerý komfort – od kávy, přes další nápoje, až po občerstvení – v rámci krize tyto nadstandardní služby začala omezovat. Je to logické, říkal jsem si. Kde jinde začít, než u výdajů, které sice zaměstnanci pocítí, ale celkem rychle a bez problémů se s jejich ztrátou smíří. Pak mi však došlo, že situace není tak jednoduchá. Úspory, kterých firmy dosáhnou, nejsou ani zdaleka tak významné, jak by se mohlo zdát. Mnohem důležitější je fakt, že zmiňované organizace konečně našly způsob, jak – a to relativně bezbolestně – postupně začít eliminovat výhody, jimiž své zaměstnance zahrnovaly v době, kdy i jen průměrných odborníků byl nedostatek. Takže žádná krize. Jde jen o to, nastavit zase pravidla odměňování tak, aby zaměstnanci dostávali opravdu jen to, co si zaslouží. Ostatně potvrzuje to i situace v jedné nejmenované významné IT firmě. Nejprve propustila řadu zaměstnanců, bez kterých se obejde a následně zbývajícím výrazně navýšila platy. Inu, kdo umí, ten dostane. Krize, nekrize.

Posted by Wordmobi

Technorati Tags: Ekonomika, Krize